Obraz "Milost"

"Milost"

Obraz “Milost” je malba akrylem na strukturálním podkladě, plátno na dřevěném rámu 4cm vysokém, velikost 50x50cm.

Vina - milost - odpuštění.
Skoro před 3 lety jsem odešla od manžela. Vinu za to, že jsem mu odchodem viditelně ublížila, jsem cítila často, nikdy dřív jsem ho tak na dně a ve stavu ignorace neviděla, odsoudila jsem tehdy sebe, odsoudila mě (nejen) jeho rodina. Přestože jsem se ani jinak rozhodnout nemohla - moje srdce rozhodlo za mě a jinak, než by chtěl on. Vidět někoho trpět a při tom vědět, že je to moje vina, je jedna z nejtěžších emocí, kterou mi bylo dovoleno prožít. A můžu tisíckrát vědět, že každý má svou zodpovědnost na svůj život, přesto si to ve mě provrtalo díru až kdo ví kam 😁❤️
Nyní jsem mohla konečně (!!!) ucítit hloubku toho pocitu. Pocitu viny. S velkou vděčností se tomu otevřela, protože je to tak vysvobozující. Nevím jak je to možné, ale když půjdete do té největší hloubky pocitu viny, najdete tam neuvěřitelné množství soucitu, nikde nekončící lásky a milosti boží.
Ty, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi - tato věta jela ve mě při malování, a to ani nejsem křesťanka, ani nevím, jak tu větu chápat. Jen ji v sobě vnímám, jako by mi ji někdo zpíval do ucha.
Celý ten proces mi opravdově otevíral srdce. K sobě. K životu.
Vina, láska, odpuštění a milost jsou jedna nerozlučná jednota.
Přijímám svou vinu.
Děkuji ti moje vino, že jsi mě tímto několikaletým procesem chtěla ukázat, kolik lásky v sobě mám. I když jsem se musela v jednu dobu zatratit a ztratit.
Děkuji za to, co jsi ve mě otevřela.
Děkuji, děkuji, děkuji.

Obraz je prodaný.

Místo mezi světlem a tmou

Obraz "Místo mezi světlem a tmou"

Nový obraz, jiný než předchozí.

Minulý rok jsem měla zážitek Vědomí, poznání své podstaty, který mi zásadně změnil úhel pohledu na život, moje osobní já se rozstřelilo a dopadla jsem na zem plná vděčnosti. Poslední dny jsem dostala chmury, že sice díky tomu vím, že jsem vědomí, ale jsem zase v hlavě, takže je mi to teď tak trochu prd platné 😂 Říkala jsem si, že když vědomí “si mě vzalo” díky vědomé odevzdanosti, kterou mě provedlo vnitřní vedení, tak jsem teď asi málo odevzdaná? Ale viděla jsem, že stejný vzorec “postupu”, jako dřív, nyní nefunguje. Nebo prostě něco mám dělat jinak? Pak zase jen přijímala, že je to prostě jak je. A nakonec mi zase zase ukázalo cestu malování a psaní. Obraz, který odmítl být pozitivní, původně na něm bylo svítání, možná jste si někdo při živém vysílání všimli, že obraz byl původně plný barev a světla. Ale on že ne, že bude neutrální. WTF? Mám prý asi zhasnout světlo, na které se pořád soustředím 😂 Ok. Zhasínám světlo a kráčím dál do neznáma. Plně se zase odevzdávám procesu tvoření, bez toho, že bych výsledek posuzovala myslí.

A jdu na místo, které mě volá. Místo, kde se pozitivní setkává s negativním. Místo, kde se setkává má vůle s tím, co neovlivním. Místo, kde se setkává chtěné s nechtěným. Místo, kde se odmítané setkává s vysněným. Místo, kde se hmota setkává s duší. (Místo, kde srdce Boha tuší). Místo, kde se světlo setkává se stínem. Místo, kde se válka setkává s mírem. Místo, kde se dno setkává s výšinou. Místo, kde se důsledek setkává s příčinou.
Místo, kde se hloupost setkává s moudrostí
Místo, kde se odsouzení setkává s milostí
Místo, kde se zdraví setkává s nemocí
Místo, kde se síla setkává s bezmocí
Místo, kde se cudnost setkává se sprostotou.
Místo, kde se vše setkává s prázdnotou

Mezi všemi polaritami, mezi tím vším, co rozum dokáže vyplodit a pojmenovat, je místo, které mi v tomto procesu naprosto učarovalo. Místo, ze kterého vše vystává. Místo, kde vše zaniká. Mysl se na tomto místě rozplyne v oddechu, že nemusí nikam jít, např. za světlem, dobrem, něco si dokázat atd. Nemusí nikam jít a tak se zcela může zastavit. A rozhostí se nebývalý klid. Když se zastavíme a najdeme v sobě místo, mezi těmi všemi koncepty mysli, jsme ve svém středu, v blaženosti a klidu. Ale když jdeme za jednotlivými polaritami, což klid, mír, láska v dualitě jsou, ještě můžeme zvětšovat svou dualitu, dostávat se do rozporu se sebou samým. U mě se to projevovalo emocionální rozházeností a tím se ještě zvětšila touha po klidu.

Soustřeď se na to místo, kde se všechny polarity setkávají. Nechoď za jednotlivými koncepty mysli, ať vypadají jakkoliv pozitivně. Ani za klidem a blažeností. Jdi vnitřně na to místo, kde se klid setkává s neklidem, láska s nenávistí. Na místo, kde se setkává radost se smutkem a nadšení se setkává se zármutkem. Místo, kde se konečnost setkává s nekonečnem. Místo, kde se bezpečno setkává s nebezpečnem. Místo, kde se známé setkává s nepoznaným. Místo, kde se nenáviděné potkává s milovaným.
Místo kde, se hmota setkává s neviditelným.
Místo, kde se řád se setkává s nepřehledným.
Místo, kde se zima setkává s teplem.
Místo, kde se ráj setkává s peklem.
Místo, kde se krása setkává s hnusotou
Místo, kde se zlo setkává s dobrotou.
Místo, kde se život setkává se smrtí.
Místo, kde se štěstí setkává s tím, že někam uletí.
Toto místo není vědomím, ani klidem, smutkem, životem, dnem, světlem ani tmou.
A přesto v tomto místě skrze tebe vědomí, láska, klid a mír proudí.
Toto místo je nepojmenovatelné
Toto místo jsi ty v přítomnosti
Nejsi ničím, co by se dalo pojmenovat nebo pochopit myslí
Dokonce toto místo není ani místem
Je to jen volný průtok a letmé pohlazení existence všeho zdánlivě či opravdu existujícího
Můžeš racionálně myslet a dávat své poznání do dalších vzorců a návodů, ale souběžně si uvědomovat, že jsi stejně tak tím, co se absolutně uchopit racionálním myšlením a slovy nedá
Jsi někde mezi tím.
Jsi setkáním všeho poznaného i nepoznaného.
Žijeme jedno vědomí. Žijeme oddělené vědomí.

Jestliže Vědomí chceme zracionalizovat, stává se dualitou a není tím vědomím, jaké opravdu je. Toto nejde pochopit rozumem, pouze pochopením, které v sobě máme odpradávna. Nechtěj uchopit neuchopitelnost, ale naopak se v rozplyň v místě, které je mezi neuchopitelností a řádem.

Teď, žiješ.
Neboj se být na místě, které je mezi tím vším, co se dá pojmenovat.
Neboj se pustit svých vzorců daných zkušenostmi. I těch, které ti z určitého pohledu pomáhají.
Neboj se.
A nebo se boj, jak nejvíc můžeš.
Protože Ty jsi stejně něco mezi tím.

Pochopení toho neuchopitelného vnitřního procesu mi hlavně pomohlo nelpět na onom neobvykle silném a blaženém prožitku vědomí a jednoty. Lpěla jsem na něm, protože jsem v duchovním světě nepoznala nic, co by pro mě znamenalo víc :-) Když se soustředím na TO MÍSTO, kde se všechny protipóly SETKÁVAJÍ, tak jsem otevřená přítomnosti. A to je totiž ONO. Já si totiž ze zážitku vším prostupujícího vědomí udělala svým CHTĚNÍM polaritu. To, že jsem to chtěla stále zažívat, tím jsem se od toho oddálila. Vědomí nejde zažívat chtěním. Když se jsem se soustředila na to, že CHCI (opět) prožívat vědomí, docházelo k BOJI s polaritou - se ztotožnění s myslí - tj. egem. CHTĚNÉ BOJOVALO S NECHTĚNÝM.

To místo, kde se vše setkává je kouzelné, není tam totiž myšlenka. Není tu nic, s čím by se dalo ztotožnit. Není tu nikdo, kdo by se ztotožňoval.

Tak ono to jde fakt žít?
Buď na místě, kde se setkává to, že to žiješ s tím, že to nežiješ

co když to zase ztratím?
Buď na místě, kde se setkává to, že to nacházíš s tím, že to to ztrácíš.

Chceš žít jednotu?
Buď na místě, jde se jednota setkává s dualitou.

Děkuji 🙏
Děkuji.

Obraz "Místo mezi světlem a tmou" je malba akrylem na strukturálním podkladě.

P.S. Od tohoto obrazu neočekávejte pozitivitu ani krásu. Od tohoto obrazu nelze očekávat vůbec nic :-D

Zrcadlo duše

Obraz "Zrcadlo duše"

Tento obraz změnil několikrát svou podobu.
Každý tah štětce, každé smazání již namalovaného mě baví tak, jako bych tvořila nové světy a zároveň nelpěla na již vytvořeném. Přijde mi to dokonce vzrušující.
NEVÍM, CO HLEDÁM, ALE AŽ TO NAJDU, TAK TO POZNÁM.
Nechávám malbu i téma samo vykrystalizovat.
Jen vím, že chci odraz mého opravdového já.
Cítím, jak se záměrně v tom celém procesu ztrácím, abych se zase mohla najít.
Nakonec vzniká tato malba. Je to Zrcadlo duše.
Najednou cítím každou buňkou, že to je ONO, co jsem hledala.
Z jaké úrovně sám sebe a potažmo ostatní vnímáš?
Když se na sebe díváš do zrcadla pouze Myslí, díváš se na sebe z pohledu hodnotitele, hodnotíš sám sebe a zároveň jsi tím hodnoceným.
Když se díváš otevřeným Srdcem, vidíš svou nekonečnou duši a jsi svým nehodnotícím, láskyplným pozorovatelem.
Dovoluji si žít a zrcadlit svou opravdovou podstatu.
Dovoluji si plně vstoupit do prostoru svého srdce a prožívat své opravdové JÁ - Vědomí.
Dívat se z pozice Lásky, znamená vidět ve všem Lásku.
Dívat se z pozice Vědomí, znamená ve všem vnímat Vědomí.
Dívat se z pozice Vzorců Ega, znamená vidět Vzorce Ega.
Každý tento úhel pohledu nabízí různé úrovně bytí.
Kdo jsi?
Kdo doopravdy jsi?
Toto je svět dokonalých zrcadel.
Svět, kde může vládnout povrchnost a zapomnění.
Svět, kde ale také může skrze vše prostupovat naše hluboká podstata. A to přestože se ve vnějším světě nic nezmění.
Miluju tento nekonečný rozměr nás všech.

Obraz "Zrcadlo duše" je malba akrylem, dostínováno olejem, rám je strukturální hmota na plátně 50x50cm.

Je prodaný.

Ženství - vzdej se svých představ, abys našla sama sebe

Ženství - vzdej se svých představ, abys našla sama sebe

Celý obraz jsem před vytvořením uviděla vnitřním zrakem ve vaně.. Byl nádherný! Tak živý, jako bych jej měla právě před očima v 3D. Dala jsem mu název Ženství. Jenže pak mě začal učit 👀

Nejdřív jsem intuitivně vymodelovala květ, který se částečně podobal přirození. Pak jsem se přistihla při tom, jak mimovolně říkám něco směrem k Ondrovi, s mírným povzdechem, takové to, že si něco myslíte a pak zjistíte, že to vlastně říkáte nahlas 😀 “Stejně mám pocit, že jsem v malování pořád nenašla sama sebe.”

Když strukturální podklad na plátně po pár dnech zaschnul, začala jsem malovat onu krásnou představu. Ale po chvíli jsem se vevnitř celá stáhla. Přestalo mě to bavit. Ani nevím jestli STRACHEM, ŽE NEZVLÁDNU NAPLNIT SVOU PŘEDSTAVU O VÝSLEDKU nebo tím, že mám jít jinou cestou. Proces se zastavil. Sedám si pro změnu pod nedokončený obraz Budhy. A říkám si v duchu směrem k němu: "Vždyť já teď vůbec nevím ani to, co budu dělat s Tebou? Dělala jsem to celé s představou, že budeš zlato - bronzový, ale v této světlé barvě vypadáš snad ještě zajímavěji. Prostě nevím." A pak mnou proletí věta, která mi dává vysvobození ve všech dalších krocích: “VZDEJ SE SVÝCH PŘEDSTAV, ABYS NAŠLA SAMA SEBE.”

A celé mi to začíná dávat smysl. Zvedla jsem se a šla přemalovat komplet celý obraz Ženství. Úplně jinak, bez představy, nevěděla jsem celou dobu, co vznikne, vždycky jen jeden krok, čára sem, čára tam, barva tu a pak tam 😊 Absolutní přítomný okamžik, jen to ze mě volně tryskalo. Tímto způsobem vzniklo letos nejvíc obrazů, kdy jsem od prvního kroku nevěděla, co dělám, vlastně mě ten samotný proces i víc baví, než jen “obkreslovat” to co vidím vnitřním zrakem, nebo normálně očima. Zažívat ty momenty překvapení, náhod, experimentování s novými, tekoucími nebo zdánlivě neslučitelnými barvami a materiály, nechat to jít prostě svou cestou. Miluju i to pomalé jemné, hladivé, realistické malování olejem, ale tam mě trochu drží v šachu perfekcionalismus.

Uvědomila jsem si, že je to pro mě teď další výzva, na cestě JÁ - VĚDOMÍ, umět se volně vzdávat i těch sebekrásnějších představ. A to přesto, že je možné si je splnit 😯 (Takový trochu kontroverzní opak omýlaného: Musíš mít jasné cíle nebo Nevzdávej se svých snů 😁 Což je taky vlastně jen představa, jak by co mělo být). Pro mě totiž není, díky vnitřnímu vedení, technický problém jakékoliv představy a vize dát na plátno, vždycky se to nějak, nakonec povede, ale otázkou je, JESTLI JSEM TO JÁ - VE SVÉ OPRAVDOVOSTI?

Začalo mi až hmatatelně docházet, že OPRAVDOVOST vyvstává jen z čisté přítomnosti.

VČEREJŠÍ PŘEDSTAVA JE PROSTĚ MINULOST, STEJNĚ STARÁ JAKO VČEREJŠÍ NOVINY. Znovu a znovu se tímto vracím do přítomnosti. K tomu, co cítím, vnímám a prožívám právě teď.

Ulpěním na PŘEDSTAVĚ jsem totiž pořád někde jinde, jen ne v přítomnosti. Vlastně se to tak jmenuje: PŘED - STAV. Místo stavu BYTÍ jsme PŘED STAVEM BYTÍ. Uvědomila jsem si to třeba při uklízení. Když mám představu, že má být uklizeno, tak mě ten samotný proces uklízení nebaví, protože jsem jen v očekávání, až bude uklizeno. Takže si AŽ PAK můžu spokojeně odfrknout. Ale když začnu uklízet bez představy, jen to, co zrovna cítím, tak si to užívám. A děje se mi to i při tvorbě. Protože jde o to si užít opravdu celou cestu = život. Jít životem pro tu životní cestu samotnou. Mysl díky ulpění na představě uvízne buď v minulosti, kdy se drží toho, co se stalo nebo naopak v budoucnosti a přítomnost ji začne být málo zajímavá, provází ji nespokojenost s tím, jak to je právě teď i nespokojenost samého se sebou, protože vytvořená představa je přece lepší. A taky je rychlejší než činy. Takže jsme se sebou spokojeni jen v představě 😁 V hlavě to je hotovo a fyzicky se to zhmotňuje podstatně pomaleji, můžete kmitat jak rychle chcete, ale pořád budete pomalejší než představa, protože ta je hotová ve své dokonalosti třeba ve vteřině 😂 Když chce člověk něco urychlit, tak je zase jen v představě. A může se stát až málem otrokem naplňování svých představ. Ulpěním na představě člověk zůstává stále v mysli a tím uniká přítomný okamžik. A snaha naplnit představy ostatních je pak ještě vyšší level odkročení od své opravdovosti.

My přece nemusíme představou “radit a říkat” Vědomí/Bohu, a vést ho 😁co má skrze nás dělat.

Představy jsou něco úžasného a miluju je! ❤️😍 Jen nyní mluvím o ulpění na nich, kdy začneme na nich viset, coby výsledku. Kde není ulpění na představě, je jen přítomnost, radost, vědomí, uvolnění. Bez ulpění na představě zůstává plný prožitek z každého kroku a může se projevovat opravdové JÁ.

Otázka, jestli jsem v malování našla sama sebe, zůstává otevřená 🗝🖼❤️
Ale určitě skrze něj stále víc poznávám sama sebe 🙏

VOLNĚ ODEVZDÁVÁM SVÉ PŘEDSTAVY A OTEVÍRÁM DVEŘE SVÉ OPRAVDOVOSTI a PŘÍTOMNOSTI.

A poslední krok k tomuto obrazu je ODEVZDÁNÍ PŘEDSTAVY O CENĚ, takže jsem zvolila cestu aukce, a děj se Vůle Boží ❤️ Je to na vás 😁👍

(A možná je to jen další představa, že se vzdávám představ? 😂 Vítejme v metrixu 😂 )

Byl to krásný proces, děkuji 🙏

Obraz je prodaný.

"Posel odevzdání"

Posel odevzdání

Obraz “Posel odevzdání” je olejomalba na akrylovém podkladě
1×1 m.

Posel odevzdání přináší poselství:

Až odevzdáš poslední SNAHU něco změnit
Až odevzdáš poslední SNAHU mít to, co chceš
Až padne poslední SNAHA TVÉ MYSLI o cokoliv
A ve své otevřenosti a možná jediné zbývající možnosti
protože Ego už takhle dál nemůže
se odevzdáš nejvyšší Vůli
Božské vůli Vědomí
Přichází Vysvobození
Smrt a Znovuzrození
Přichází Vědomí ve svém nekonečném láskyplném objetí
A Tvá osoba se rozplyne v rozpomnění
Na své opravdové JÁ
které je Jednotou
Všeobsahující prázdnotou
Přistaneš v němém úžasu
Tichosti svého srdce
a vděčnosti
že toto lze žít
Žít Sebe
a Život
Ve své opravdovosti
Možná už umíme odevzdávat procesy a dění v našem životě
"Posel odevzdání" nyní přichází s poselstvím plného odevzdání SAMA SEBE a vůle své osoby
Do rukou Božské Vůle Vědomí
Neboj se pustit své Mysli
Neboj se pustit svých SNAH své Mysli o cokoliv
Je tu pro Tebe připraveno něco tak čistého, silného, všeobjímajícího
Jsi to Ty
Opravdový Ty
V rozpomenutí
Ve své čistotě
Lásce
Odevzdaný
Tomu, co má Vědomí pro Tebe připraveno

Nezapomínej ale, že bez přijetí reality má každé duchovno krátké nohy 😁
Přijetí reality/duality/hmotného světa nejde tímto způsobem přeskočit, ani obejít, pokud toto poznání chceš OPRAVDU ŽÍT 😊 (a ne jen si tak ulítávat, nebo ulítnout úplně). Opravdovým přijetím života v Dualitě, to znamená otevření se pro prožívání čehokoliv, co Ti život ve hmotě přináší, se dostáváš ke vstupní bráně Jednoty. A možná pocítíš, že tady Ti brání právě VLASTNÍ VŮLE, abys mohl jít “dál”. V této chvíli se jí vzdáš vlastně rád, protože Ego (tj. ztotožnění s myslí) už může být tak vyřízené (jako bylo to moje :-D ), že už samo ví, že svou osobní vůlí, už neudělá ani PRD. Vidíš, že v tomto stavu vyčerpaného ega je jakákoliv snaha z pozice osoby marná. Vzdáváš se svých snah, i toho, co
jsi kdy chtěl. Tvá mysl zůstane úplně nehybná a Tvé srdce otevřené, proto to neznámo, které se Tváří jako Tvá Smrt. S velkou pokorou k nekonečnému Božskému Vědomí klepeš, na dveře: "Vědomí, prosím, vezmi si mě! Odevzdávám se do Tvé Vůle." Vědomí otevírá bránu.. Přivítá Tě s otevřenou náručí a láskou, která je ve slovech nepopsatelná. Dostane se do každé Tvé buňky, do každého předmětu, na který se podíváš, jsi v každém člověku, rozprostřený, od ničeho neoddělený. A vidíš, že ono tu bylo vždycky, bylo vším a všude. Jen Tvoje ztotožnění s myslí bylo clonou této Pravdy. Clonou, vedoucí k zapomnění na své opravdové JÁ.

Fotografii, která sloužila jako předloha k této malbě, jsme pořídili v dubnu v Klánovickém lese s překrásnou Munou a mohla jsem tak propojit vášeň pro focení s malováním ❤️❤️☀️🔆 Malba trvala 5 týdnů a u oleje v této velikosti je to vlastně můj rekord 😁 protože předchozí olejomalby ve velikosti 1 m mi trvaly ještě déle. Malování olejem pořád víc a víc miluji. Je to takový něžný, hladivý, pomalý proces, u akrylu to je zase spíš nespoutaná vášeň 😁

Obraz “Posel odevzdání” je olejomalba 1×1 m.

Buen camino

Nový obraz: 

"Buen camino"

Vnímám naši konečnost
Vnímám naši věčnost
Konečnost Ega 
a nekonečnost Vědomí
Jakoby život byl jako pára z ranní kávy
Tak lehký
Tak průhledný
Tak teplý
Tak dočasný
Jako mžik oka krátký

Jak to, že se nám přesto může někdy zdát těžký, materiální, studený, třeba i útrpně dlouhý a naší myslí domotaný? :-)

Já, Jana, beru si Tebe Vědomí jako své opravdové a právoplatné JÁ a budu Tebou v dobrém i ve zlém.
Stojí mi za to žít život v opravdové lásce.
Stojí mi za to žít Tebe - Sebe - Vědomí.
Stojí mi za to ŽÍT.

Na naší cestě není kam se dostat a není čeho dosáhnout.
Jedno Ego může být dál než druhé
Jedno Ego může být rychlejší než druhé
Může dosáhnout víc než druhé
Může si myslet, že ví všechno líp
Ale Vědomí nemůže být dál než ono samo
Protože je jedno jediné obsaženo ve všem
Není s kým by se porovnávalo
Není koho by soudilo

Přestože jsem někdy ochotná znovu a znovu opět uvěřit své mysli, tak jsem vděčná, že znovu a znovu se mám kam vrátit.
K sobě.

Přeji nám všem
Buen camino!
Šťastnou cestu životem ❤️

Kombinovaná technika - akryl, struktura, plastika
130 x 70cm
Prodáno

(Buen camino - španělsky “šťastnou cestu” - klasický pozdrav poutníků do Santiaga de Compostela ⛪️ )

Pouť do Santiaga de Compostela

Pouť do Santiaga de Compostela, 250km pěšky z Porta v listopadu 2018. Camino portugues central.

Vnitřní ticho

Vnitřní ticho

Struktura a akryl na plátně 1x1m
Ze začátku tvorby tohoto obrazu jsem nechápala,
jaktože při malování zrovna tohoto tématu “ticha”, cítím tak velkou vášeň.
Zas jeden z obrazů, který ze mě doslova vytryskl 😁
A pak mi docházelo, že nemůžeme být vášnivými v ten moment,
když si do toho kecáme 😁 Když máme potřebu něco řešit,
jsme v zajetí vnitřního strachu a sebehodnocení,
naše mysl jede a my ji ještě přitakáme, kontrolujeme se, aby bylo po jejím.
A jak tedy potom v tomto vnitřním hluku můžeme vášnivě,
bez zábran projevit sami sebe ve své opravdovosti?
Vnitřní ticho je otevřeností pro naše božství.
Pro naše životní flow.
Pro vášeň. Pro lásku.
Neboj se plně vstoupit do ticha svého srdce.
Pšššt... slyšíš?
Tluče... ❤️
Nesmírně mě baví učit se skrze malování. ❤️🙏
Když jsem se k němu teď po 3 týdnech vrátila,
chtěla jsem ještě přidat nějaké “vylepšení”, stíny ap. A začala tedy “myslet”,
se SNAHOU dát do něj nějakou představu, ale úplně mě stopl.
Pšššt, nemluv toho.
TOTO UŽ JE ONO..
Ok, poslechla jsem.
Je hotový ❤️❤️❤️

Obraz je prodaný.

Itálie 2018

Ondrův potrét - olejomalba (2017)

"Vnitřní oheň" a "Iniciace poslání"

Oba obrazy mají již své majitele.
Lze nechat vyrobit reprodukci - fotorealistický tisk na plátno natažené na rám 50x50cm za 1800kč. Příp. lze i jiné rozměry.

Vnitřní oheň

Vnitřní oheň

Akryl a olej na plátně 1x1m
Originál je prodaný
fotorealistická reprodukce 50x50cm - tisk na plátno natažené na rám: 1800Kč

Když prohlédneme to, že nejsme myslí, přichází hluboké naplnění tím, čím opravdu jsme.

Jiskra, která je v nás stále přítomná zažehne vnitřní oheň a vášeň pro Život

a to nejkrásnější, co je v nás, prozáří naše bytí.

Akrylové proudy

Akrylové proudy I. a II.

Litý akryl 1x1m, prodáno

Odevzdaná proudu, ve kterém neexistují žádná pravidla daná z venku.

Ve vášni, kterou přináší tvůrčí přítomný okamžik.

V prostoru plného intuice a otevřená neplánovaným náhodám.

Život v každé kapce barvy.

Žiju.

Intuitivní duch je dar z nebes

Intuitivní duch je dar z nebes

olej na plátně 50x70cm

neprodejné

"Intuitivní duch je dar nebes, racionální duch je věrný služebník. Vytvořili jsme společnost, která uctívá služebníky a na dar zapomíná."

Albert Einstein

Obrazy 50x50cm

Aktuálně je možné objednat tyto reprodukce 50x50cm - fotorealistický tisk na plátno natažené na rám.
Cena: 1800Kč/ks

Spolu (splynutí)

Spolu

Nová malba 1x1m, olej na plátně.

Obraz je prodaný.

Lze nechat vyrobit fotorealistická reprodukce - tisk na plátno natažené na rám.

Cena reprodukce: 

50x50cm - 1800Kč

30x30cm - 1200Kč

Ukázka reprodukce u jiného obrazu - obraz vpravo 50x50cm:

Skleničky

Maluju skleničky vypalovacími barvami. Některé jsou s broušenými drahými kameny (iolit, hessonit, granát, lapis lauzuli, achát, křišťál, růženín). Skleničky jsou určeny k vědomému pití vody.