24. února 2019

Obraz "Milost"


"Milost"

Obraz “Milost” je malba akrylem na strukturálním podkladě, plátno na dřevěném rámu 4cm vysokém, velikost 50x50cm.

Vina - milost - odpuštění.
Skoro před 3 lety jsem odešla od manžela. Vinu za to, že jsem mu odchodem viditelně ublížila, jsem cítila často, nikdy dřív jsem ho tak na dně a ve stavu ignorace neviděla, odsoudila jsem tehdy sebe, odsoudila mě (nejen) jeho rodina. Přestože jsem se ani jinak rozhodnout nemohla - moje srdce rozhodlo za mě a jinak, než by chtěl on. Vidět někoho trpět a při tom vědět, že je to moje vina, je jedna z nejtěžších emocí, kterou mi bylo dovoleno prožít. A můžu tisíckrát vědět, že každý má svou zodpovědnost na svůj život, přesto si to ve mě provrtalo díru až kdo ví kam 😁❤️
Nyní jsem mohla konečně (!!!) ucítit hloubku toho pocitu. Pocitu viny. S velkou vděčností se tomu otevřela, protože je to tak vysvobozující. Nevím jak je to možné, ale když půjdete do té největší hloubky pocitu viny, najdete tam neuvěřitelné množství soucitu, nikde nekončící lásky a milosti boží.
Ty, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi - tato věta jela ve mě při malování, a to ani nejsem křesťanka, ani nevím, jak tu větu chápat. Jen ji v sobě vnímám, jako by mi ji někdo zpíval do ucha.
Celý ten proces mi opravdově otevíral srdce. K sobě. K životu.
Vina, láska, odpuštění a milost jsou jedna nerozlučná jednota.
Přijímám svou vinu.
Děkuji ti moje vino, že jsi mě tímto několikaletým procesem chtěla ukázat, kolik lásky v sobě mám. I když jsem se musela v jednu dobu zatratit a ztratit.
Děkuji za to, co jsi ve mě otevřela.
Děkuji, děkuji, děkuji.

Obraz je prodaný.




6. února 2019

Místo mezi světlem a tmou



Obraz "Místo mezi světlem a tmou"

Nový obraz, jiný než předchozí.

Minulý rok jsem měla zážitek Vědomí, poznání své podstaty, který mi zásadně změnil úhel pohledu na život, moje osobní já se rozstřelilo a dopadla jsem na zem plná vděčnosti. Poslední dny jsem dostala chmury, že sice díky tomu vím, že jsem vědomí, ale jsem zase v hlavě, takže je mi to teď tak trochu prd platné 😂 Říkala jsem si, že když vědomí “si mě vzalo” díky vědomé odevzdanosti, kterou mě provedlo vnitřní vedení, tak jsem teď asi málo odevzdaná? Ale viděla jsem, že stejný vzorec “postupu”, jako dřív, nyní nefunguje. Nebo prostě něco mám dělat jinak? Pak zase jen přijímala, že je to prostě jak je. A nakonec mi zase zase ukázalo cestu malování a psaní. Obraz, který odmítl být pozitivní, původně na něm bylo svítání, možná jste si někdo při živém vysílání všimli, že obraz byl původně plný barev a světla. Ale on že ne, že bude neutrální. WTF? Mám prý asi zhasnout světlo, na které se pořád soustředím 😂 Ok. Zhasínám světlo a kráčím dál do neznáma. Plně se zase odevzdávám procesu tvoření, bez toho, že bych výsledek posuzovala myslí.

A jdu na místo, které mě volá. Místo, kde se pozitivní setkává s negativním. Místo, kde se setkává má vůle s tím, co neovlivním. Místo, kde se setkává chtěné s nechtěným. Místo, kde se odmítané setkává s vysněným. Místo, kde se hmota setkává s duší. (Místo, kde srdce Boha tuší). Místo, kde se světlo setkává se stínem. Místo, kde se válka setkává s mírem. Místo, kde se dno setkává s výšinou. Místo, kde se důsledek setkává s příčinou.
Místo, kde se hloupost setkává s moudrostí
Místo, kde se odsouzení setkává s milostí
Místo, kde se zdraví setkává s nemocí
Místo, kde se síla setkává s bezmocí
Místo, kde se cudnost setkává se sprostotou.
Místo, kde se vše setkává s prázdnotou

Mezi všemi polaritami, mezi tím vším, co rozum dokáže vyplodit a pojmenovat, je místo, které mi v tomto procesu naprosto učarovalo. Místo, ze kterého vše vystává. Místo, kde vše zaniká. Mysl se na tomto místě rozplyne v oddechu, že nemusí nikam jít, např. za světlem, dobrem, něco si dokázat atd. Nemusí nikam jít a tak se zcela může zastavit. A rozhostí se nebývalý klid. Když se zastavíme a najdeme v sobě místo, mezi těmi všemi koncepty mysli, jsme ve svém středu, v blaženosti a klidu. Ale když jdeme za jednotlivými polaritami, což klid, mír, láska v dualitě jsou, ještě můžeme zvětšovat svou dualitu, dostávat se do rozporu se sebou samým. U mě se to projevovalo emocionální rozházeností a tím se ještě zvětšila touha po klidu.

Soustřeď se na to místo, kde se všechny polarity setkávají. Nechoď za jednotlivými koncepty mysli, ať vypadají jakkoliv pozitivně. Ani za klidem a blažeností. Jdi vnitřně na to místo, kde se klid setkává s neklidem, láska s nenávistí. Na místo, kde se setkává radost se smutkem a nadšení se setkává se zármutkem. Místo, kde se konečnost setkává s nekonečnem. Místo, kde se bezpečno setkává s nebezpečnem. Místo, kde se známé setkává s nepoznaným. Místo, kde se nenáviděné potkává s milovaným.
Místo kde, se hmota setkává s neviditelným.
Místo, kde se řád se setkává s nepřehledným.
Místo, kde se zima setkává s teplem.
Místo, kde se ráj setkává s peklem.
Místo, kde se krása setkává s hnusotou
Místo, kde se zlo setkává s dobrotou.
Místo, kde se život setkává se smrtí.
Místo, kde se štěstí setkává s tím, že někam uletí.
Toto místo není vědomím, ani klidem, smutkem, životem, dnem, světlem ani tmou.
A přesto v tomto místě skrze tebe vědomí, láska, klid a mír proudí.
Toto místo je nepojmenovatelné
Toto místo jsi ty v přítomnosti
Nejsi ničím, co by se dalo pojmenovat nebo pochopit myslí
Dokonce toto místo není ani místem
Je to jen volný průtok a letmé pohlazení existence všeho zdánlivě či opravdu existujícího
Můžeš racionálně myslet a dávat své poznání do dalších vzorců a návodů, ale souběžně si uvědomovat, že jsi stejně tak tím, co se absolutně uchopit racionálním myšlením a slovy nedá
Jsi někde mezi tím.
Jsi setkáním všeho poznaného i nepoznaného.
Žijeme jedno vědomí. Žijeme oddělené vědomí.

Jestliže Vědomí chceme zracionalizovat, stává se dualitou a není tím vědomím, jaké opravdu je. Toto nejde pochopit rozumem, pouze pochopením, které v sobě máme odpradávna. Nechtěj uchopit neuchopitelnost, ale naopak se v rozplyň v místě, které je mezi neuchopitelností a řádem.

Teď, žiješ.
Neboj se být na místě, které je mezi tím vším, co se dá pojmenovat.
Neboj se pustit svých vzorců daných zkušenostmi. I těch, které ti z určitého pohledu pomáhají.
Neboj se.
A nebo se boj, jak nejvíc můžeš.
Protože Ty jsi stejně něco mezi tím.

Pochopení toho neuchopitelného vnitřního procesu mi hlavně pomohlo nelpět na onom neobvykle silném a blaženém prožitku vědomí a jednoty. Lpěla jsem na něm, protože jsem v duchovním světě nepoznala nic, co by pro mě znamenalo víc :-) Když se soustředím na TO MÍSTO, kde se všechny protipóly SETKÁVAJÍ, tak jsem otevřená přítomnosti. A to je totiž ONO. Já si totiž ze zážitku vším prostupujícího vědomí udělala svým CHTĚNÍM polaritu. To, že jsem to chtěla stále zažívat, tím jsem se od toho oddálila. Vědomí nejde zažívat chtěním. Když se jsem se soustředila na to, že CHCI (opět) prožívat vědomí, docházelo k BOJI s polaritou - se ztotožnění s myslí - tj. egem. CHTĚNÉ BOJOVALO S NECHTĚNÝM.

To místo, kde se vše setkává je kouzelné, není tam totiž myšlenka. Není tu nic, s čím by se dalo ztotožnit. Není tu nikdo, kdo by se ztotožňoval.

Tak ono to jde fakt žít?
Buď na místě, kde se setkává to, že to žiješ s tím, že to nežiješ

co když to zase ztratím?
Buď na místě, kde se setkává to, že to nacházíš s tím, že to to ztrácíš.

Chceš žít jednotu?
Buď na místě, jde se jednota setkává s dualitou.

Děkuji 🙏
Děkuji.

Obraz "Místo mezi světlem a tmou" je malba akrylem na strukturálním podkladě.

P.S. Od tohoto obrazu neočekávejte pozitivitu ani krásu. Od tohoto obrazu nelze očekávat vůbec nic :-D