29. ledna 2019

Zrcadlo duše


Obraz "Zrcadlo duše"


Tento obraz změnil několikrát svou podobu.
Každý tah štětce, každé smazání již namalovaného mě baví tak, jako bych tvořila nové světy a zároveň nelpěla na již vytvořeném. Přijde mi to dokonce vzrušující.
NEVÍM, CO HLEDÁM, ALE AŽ TO NAJDU, TAK TO POZNÁM.
Nechávám malbu i téma samo vykrystalizovat.
Jen vím, že chci odraz mého opravdového já.
Cítím, jak se záměrně v tom celém procesu ztrácím, abych se zase mohla najít.
Nakonec vzniká tato malba. Je to Zrcadlo duše.
Najednou cítím každou buňkou, že to je ONO, co jsem hledala.
Z jaké úrovně sám sebe a potažmo ostatní vnímáš?
Když se na sebe díváš do zrcadla pouze Myslí, díváš se na sebe z pohledu hodnotitele, hodnotíš sám sebe a zároveň jsi tím hodnoceným.
Když se díváš otevřeným Srdcem, vidíš svou nekonečnou duši a jsi svým nehodnotícím, láskyplným pozorovatelem.
Dovoluji si žít a zrcadlit svou opravdovou podstatu.
Dovoluji si plně vstoupit do prostoru svého srdce a prožívat své opravdové JÁ - Vědomí.
Dívat se z pozice Lásky, znamená vidět ve všem Lásku.
Dívat se z pozice Vědomí, znamená ve všem vnímat Vědomí.
Dívat se z pozice Vzorců Ega, znamená vidět Vzorce Ega.
Každý tento úhel pohledu nabízí různé úrovně bytí.
Kdo jsi?
Kdo doopravdy jsi?
Toto je svět dokonalých zrcadel.
Svět, kde může vládnout povrchnost a zapomnění.
Svět, kde ale také může skrze vše prostupovat naše hluboká podstata. A to přestože se ve vnějším světě nic nezmění.
Miluju tento nekonečný rozměr nás všech.

Obraz "Zrcadlo duše" je malba akrylem, dostínováno olejem, rám je strukturální hmota na plátně 50x50cm.

Je prodaný.




24. ledna 2019

Ženství - vzdej se svých představ, abys našla sama sebe





Ženství - vzdej se svých představ, abys našla sama sebe

Celý obraz jsem před vytvořením uviděla vnitřním zrakem ve vaně.. Byl nádherný! Tak živý, jako bych jej měla právě před očima v 3D. Dala jsem mu název Ženství. Jenže pak mě začal učit 👀

Nejdřív jsem intuitivně vymodelovala květ, který se částečně podobal přirození. Pak jsem se přistihla při tom, jak mimovolně říkám něco směrem k Ondrovi, s mírným povzdechem, takové to, že si něco myslíte a pak zjistíte, že to vlastně říkáte nahlas 😀 “Stejně mám pocit, že jsem v malování pořád nenašla sama sebe.”

Když strukturální podklad na plátně po pár dnech zaschnul, začala jsem malovat onu krásnou představu. Ale po chvíli jsem se vevnitř celá stáhla. Přestalo mě to bavit. Ani nevím jestli STRACHEM, ŽE NEZVLÁDNU NAPLNIT SVOU PŘEDSTAVU O VÝSLEDKU nebo tím, že mám jít jinou cestou. Proces se zastavil. Sedám si pro změnu pod nedokončený obraz Budhy. A říkám si v duchu směrem k němu: "Vždyť já teď vůbec nevím ani to, co budu dělat s Tebou? Dělala jsem to celé s představou, že budeš zlato - bronzový, ale v této světlé barvě vypadáš snad ještě zajímavěji. Prostě nevím." A pak mnou proletí věta, která mi dává vysvobození ve všech dalších krocích: “VZDEJ SE SVÝCH PŘEDSTAV, ABYS NAŠLA SAMA SEBE.”

A celé mi to začíná dávat smysl. Zvedla jsem se a šla přemalovat komplet celý obraz Ženství. Úplně jinak, bez představy, nevěděla jsem celou dobu, co vznikne, vždycky jen jeden krok, čára sem, čára tam, barva tu a pak tam 😊 Absolutní přítomný okamžik, jen to ze mě volně tryskalo. Tímto způsobem vzniklo letos nejvíc obrazů, kdy jsem od prvního kroku nevěděla, co dělám, vlastně mě ten samotný proces i víc baví, než jen “obkreslovat” to co vidím vnitřním zrakem, nebo normálně očima. Zažívat ty momenty překvapení, náhod, experimentování s novými, tekoucími nebo zdánlivě neslučitelnými barvami a materiály, nechat to jít prostě svou cestou. Miluju i to pomalé jemné, hladivé, realistické malování olejem, ale tam mě trochu drží v šachu perfekcionalismus.

Uvědomila jsem si, že je to pro mě teď další výzva, na cestě JÁ - VĚDOMÍ, umět se volně vzdávat i těch sebekrásnějších představ. A to přesto, že je možné si je splnit 😯 (Takový trochu kontroverzní opak omýlaného: Musíš mít jasné cíle nebo Nevzdávej se svých snů 😁 Což je taky vlastně jen představa, jak by co mělo být). Pro mě totiž není, díky vnitřnímu vedení, technický problém jakékoliv představy a vize dát na plátno, vždycky se to nějak, nakonec povede, ale otázkou je, JESTLI JSEM TO JÁ - VE SVÉ OPRAVDOVOSTI?

Začalo mi až hmatatelně docházet, že OPRAVDOVOST vyvstává jen z čisté přítomnosti.

VČEREJŠÍ PŘEDSTAVA JE PROSTĚ MINULOST, STEJNĚ STARÁ JAKO VČEREJŠÍ NOVINY. Znovu a znovu se tímto vracím do přítomnosti. K tomu, co cítím, vnímám a prožívám právě teď.

Ulpěním na PŘEDSTAVĚ jsem totiž pořád někde jinde, jen ne v přítomnosti. Vlastně se to tak jmenuje: PŘED - STAV. Místo stavu BYTÍ jsme PŘED STAVEM BYTÍ. Uvědomila jsem si to třeba při uklízení. Když mám představu, že má být uklizeno, tak mě ten samotný proces uklízení nebaví, protože jsem jen v očekávání, až bude uklizeno. Takže si AŽ PAK můžu spokojeně odfrknout. Ale když začnu uklízet bez představy, jen to, co zrovna cítím, tak si to užívám. A děje se mi to i při tvorbě. Protože jde o to si užít opravdu celou cestu = život. Jít životem pro tu životní cestu samotnou. Mysl díky ulpění na představě uvízne buď v minulosti, kdy se drží toho, co se stalo nebo naopak v budoucnosti a přítomnost ji začne být málo zajímavá, provází ji nespokojenost s tím, jak to je právě teď i nespokojenost samého se sebou, protože vytvořená představa je přece lepší. A taky je rychlejší než činy. Takže jsme se sebou spokojeni jen v představě 😁 V hlavě to je hotovo a fyzicky se to zhmotňuje podstatně pomaleji, můžete kmitat jak rychle chcete, ale pořád budete pomalejší než představa, protože ta je hotová ve své dokonalosti třeba ve vteřině 😂 Když chce člověk něco urychlit, tak je zase jen v představě. A může se stát až málem otrokem naplňování svých představ. Ulpěním na představě člověk zůstává stále v mysli a tím uniká přítomný okamžik. A snaha naplnit představy ostatních je pak ještě vyšší level odkročení od své opravdovosti.

My přece nemusíme představou “radit a říkat” Vědomí/Bohu, a vést ho 😁co má skrze nás dělat.

Představy jsou něco úžasného a miluju je! ❤️😍 Jen nyní mluvím o ulpění na nich, kdy začneme na nich viset, coby výsledku. Kde není ulpění na představě, je jen přítomnost, radost, vědomí, uvolnění. Bez ulpění na představě zůstává plný prožitek z každého kroku a může se projevovat opravdové JÁ.

Otázka, jestli jsem v malování našla sama sebe, zůstává otevřená 🗝🖼❤️
Ale určitě skrze něj stále víc poznávám sama sebe 🙏

VOLNĚ ODEVZDÁVÁM SVÉ PŘEDSTAVY A OTEVÍRÁM DVEŘE SVÉ OPRAVDOVOSTI a PŘÍTOMNOSTI.

A poslední krok k tomuto obrazu je ODEVZDÁNÍ PŘEDSTAVY O CENĚ, takže jsem zvolila cestu aukce, a děj se Vůle Boží ❤️ Je to na vás 😁👍

(A možná je to jen další představa, že se vzdávám představ? 😂 Vítejme v metrixu 😂 )

Byl to krásný proces, děkuji 🙏

Obraz je prodaný.