Kromě
toho, že moje tělo je diskutabilní (super :-D), tak mi přišla včera
taková hromada dotazů - díky. Teď mi přišel krásný, jak jsem ucítila, že
mě tělo miluje, tak jsem napsala toto:
bylo to před 2-mi lety..
sledovala jsem nějakou dobu tělo, protože mi pořád tak nějak něco bylo a
říkala jsem si, že jsem snad hypochondr.. takže jsem prošla třeba
ruškou ap. a tenhle AHA moment byl v lese, kdy jsem byla v tomhle
vnímání těla a byl to jen takový detail vlastně, ale mě to tehda
tak seplo, že mě to úplně odzbrojilo.. totiž, když mě něco třeba
zabolelo, tak jsem si hned uvědomovala, co mám zrovna za myšlenky.. a
když jsem šla takhle v lese, tak mě najednou píchlo v uchu - a já jsem
zrovna v hlavě neměla žádnou myšlenku, jen jsem stála a dívala se na
stromy... a říkám si, co to je? proč to? a ten pohled byl na dva stromy,
jeden úzký stojící rovně a jeden velký vyvrácený a opřený o ten úzký a
ten ho držel aby nespadl úplně.. a mě se najednou chtělo brečet - vždyť
takhle se přesně cítím ve vztahu, že se manžel o mě opírá, místo abych
se mohla opřít já.. a tohle všechno proběhlo během pár sekund jen díky,
tomu, že mě píchlo v uchu a já jé díky tělo!!!!!!!!! ty bláho!! jak je
to celé napojedné, tělo vědomí, podvědomí atd... a spustila se
neskutečná smršť lásky a k tělu a celému tomuto vesmírně-zemskému
systému.. bylo to tak silné, že už není cesty zpět sorry je to
dlouhéééé.. všechny ty znamení těla jsou tak neuvěřitelné láskyplné,
každé zakopnutí, bolest, každý pocit vánku na tváři, každá změna dechu,
tlukot srdce, dýchání atd.. a prostě jsem v tomhle uvědomění co se ve mě
děje tak nějak pernamentně.
— (– cítí se milovaně)