9. ledna 2016

Lednová škola sebevědomí - DEN 3.

Tahle "škola" sebevědomí vznikla jen jako myšlenka, že sama chci mít krásné, zářící sebevědomí. A jen tak bez váhání napsala první status, to co mě zrovna napadlo.. 
Emotikona grin A intuitivně druhý... A zjistila jsem, že to téma mnou prochází daleko silněji, než jsem vědomě dříve vnímala. 
Sebevědomí je totiž obsaženo ve všem. Malé sebevědomí je pochybování o svém vědomí, tj. ZPOCHYBNĚNÍ CELÉ SVÉ VLASTNÍ PODSTATY. Protože my jsme vědomím. Sebe - vědomím. 
Toto sebevědomí ovlivňuje naši MOC nad svým zdravím, životem, štěstím, sílou, radostí, dovednostmi a každodenními činnostmi. Máme tu MOC. Vnímáme, že ji máme. Jsem taky ovlivněná tím, co dlouhodobě vnímám na své mamce. Má roztroušenou sklerózu. A já vnímám jak si ji vytvořila malým sebevědomím. Jak se nevědomě celý život podkopovála svými myšlenkami, nikdy se necítila dost dobrá. Neznám ji v ničem sebejistou. Vždy vše dělala s nejistotou. Když dostala diagnozu, dostala větší sebevědomí. Že není tak špatná - to TA NEMOC. NE - MOC. Ztráta své moci.
NEJSEM tak špatná!
NEJSEM tak špatná!
Jupí!
Ale proč si člověk je ochotný stále dokola a dokola myslet, že něco na něm je špatně.
Že něco dělá špatně.
Každá taková myšlenka reaguje v těle.
Možná tohle všechno vzniká to, že chci aby mamka byla zdravá.
Vidět ji poprvé sebevědomou.
To moc si to přála.
A taky to moc přeju sama sobě.
A vám všem.