Autobus

Když se teď dívám čím dál častěji směrem ke svým snům, tak se mi skoro vždy vybaví i okamžik v dětství, kdy vlastně vznikl. My si tak malujeme nástěnky a tak co chceme a ono je to v nás možná už vše vytvořeno a stačí to jen uvidět.. začala jsem se učit na hrát na klávesy... ono totiž, když jsem byla malá, tak jsem měla takový miniaturní klavírek... .... ... ... ♪♫♪☼☼♪♫♪
 A když se stále víc přestávám posuzovat s tím, že je mi jedno jak moc jsem trapná, tak zjišťuju kolik věcí můžu ještě dělat.. věci, ve kterých jsem se v životě postupně začala posuzovat a odsuzovat, že je neumím, tohle mi nejde, levou ruku mám prostě levou atd. tak najednou je prostě dělám.. a můžu jen říct: máme obrovský potenciál... připravený v nás v sebe-vědomí.
František Ehrenberger se teď připravuje na nové zaměstnání.
Tak jsem se ho ptala, jestli to byl někdy jeho sen, řídit autobus? A on hned, no jasně - když jsem byl dítě, tak jsme jeli na hory a já se tak díval na toho řidiče.. ... ... hm, krásné že.. a jak jednoduché.. a říkám - jaktože jsi mi to nikdy neřekl, že chceš řídit autobus? .. nějak jsem na to sám zapomněl. A je zajímavé, že když se vydal tímhle směrem, tak všechno jde jakoby SAMO. 
Vzpomínáte si na svoje dětské sny? 
Jdeme si je plnit? Yes ♪♫•*¨*•.¸¸¸¸.•*¨*•♫♪.♪♫• 
Nevěřte tomu, že vám něco nejde.
Není to pravda.