Moje myšlenky mě pořád rozesmívají, takže se většinou trochu přiblble
směju, ale když ono je to tak zábavné. Baví mě to, jak ke každé myšlence
se přiřadí hned emoce. Vím, že každá myšlenka na cokoliv/kohokoliv jsem
já a s lehkostí obratím pohled na sebe. Některé myšlenky se zhmotňují
tak rychle, že se toho až lekám. Hodně věcí vím dopředu, protože mě jen
napadnou. Nic se v poslední době neděje, i minimálně pracuju a při tom
mám pocit, že jsem na pouti, plné barev, hudby a endorfinu. V lese jsem v
takovém propojení, že jsem netušila, že něco takového vůbec jde. Miluju
se. Miluju vás.
Bláznivka. V některých věcech jsem ještě zasekaná. Občas se něco
pročistí, vnímám to jako emocionální krásu. Jako tanec životem. Ikdyž
jsem třeba zrovna níž a cítím strach, tak přesto cítím stále hlubokou
krásu toho všeho. Jsem z tohohle života nadšená. A děkuji.
